Hanoj je vyjímečným a zajímavým městem, které si ponechává ráz starého Vietnamu. Je zajímavá uličkami, životem v nich a pouličním jídlem. Hlavně stará čtvrť Old Town, která je vedle jezera navráceného meče Hoan Kiem. Traduje se k němu pověst o želvě, která zde žila v 15.století a dala kouzelný meč králi Le Loiovi, kterému se díky meči podařilo porazit vládce čínské dynastie Ming.

Na jezeře jsou dva chrámy a to: Želví věž Thap Rue, která je uprostřed jezera a chrám nefritové hory Hgoc Son, kde se konají různá vystoupení s tradiční vietnamskou hudbou a tanci. Do chrámu se dostanete po krásném červeném mostě, který je nejkrásnější v noci při červeném osvětlení, přestože se jmenuje Huc – sluneční paprsek.

Na Hanoj opravdu potřebujete několik dní. Je tu hodně míst, která stojí za poznání. Jedním z nich je pagoda na jednom pilíři Chua Mot Cot, kam jsme se vydali s našimi přáteli Jarynem a Nhán. Je postavena v mahajanském stylu a okolo ní je okrasná zahrada s krásnými bonsajemi. Legenda vypráví o tom, jak se králi Lya Thaiovi zdál sen o bohyni, která seděla na lotosovém květu, držela v rukou chlapečka a slíbila králi mužského dědice. Když se probudil, uviděl prostou dívku, kterou si vzal za ženu a zanedlouho se jim narodil syn – dědic trůnu. Jako vyjádření vděku bohyni, dal král postavit dřevěnou pagodu, stojící na jednom kamenném pilíři symbolizující lotos. Byla postavena v roce 1049.

Další zajímavou pagodou je Quan Su, která je centrem budhistické církve a je v ní největší budhistická knihovna ve Vietnamu. Nejvýznamnější poutní místo pro Vietnamce je mauzoleum Ho Či Mina, kterého dodnes uctívají, stejně tak i jeho muzeum nebo park a muzeum Lenina.  Dovnitř jsme však nešli, toto nás opravdu nelákalo… 

Co však určitě stojí za návštěvu je divadlo vodních loutek. Jedenáct loutkoherců tu vedou loutky ve velkém akváriu, za doprovodu živé kapely, která je hned vedle za bambusovou stěnou a hrají hry, které zobrazují vietnamské pověsti a život na venkově. Pro nás to tedy byl nezapomenutelný zážitek. Lístky je potřeba koupit dopředu. Pro velký zájem bývá často vyprodáno. 

Co se týče dopravy po Hanoji – tady jsme se přepravovali na motorce nebo pěšky nebo si můžete kdekoliv stopnout taxi motorku. Je to opravdu adrenalin, stejně tak, jako přecházení silnice v neuvěřitelné změti motorek a kol. Musím přiznat, že mojí slabostí je vietnamská a vůbec asijská kuchyně, která je pro vietnamce důležitou součástí kultury a představuje pro ně možnost trávit čas s rodinou.

Jídla jsou hodně pestrá a rozmanitá. Jedna z ikon místní gastronomie je Pho – nudlová polévka s bylinkami, zeleninou a masem, ke které se podává limetka s chilli. Moje nejoblíbenější jídlo z vietnamské kuchyně je Bún Bó Nam Bó a je to salát z tenkých rýžových nudlí, salátu, restovaných plátků hovězího masa, fazolových výhonků a bylinek. Vše se zalije silným vývarem a zasype drcenými arašídy a restovanou šalotkou – a hned na druhém místě u mě vedou bagety Bánh Mi (lepší jsem v životě nejedla) – a na třetím místě jsou letní závitky Nem Cuón, které se nesmaží a plní se krevetkami, bylinkami a jsou zabalené do rýžového papíru. Pokud máte raději smažené, tak určitě ochutnejte závitky  Nem Rán. Ty se plní směsí mletého masa s rýžovými nudlemi a houbami. Ať už ochutnáte cokoliv z této pestré a voňavé kuchyně, myslím že budete spokojeni. Po dobrém jídle si určitě dopřejte kvalitní vietnamskou kávu. Je silná, voní po čokoládě a podává se s kondenzovaným mlékem. Její příprava je takový malý obřad…