Když jsem se tak jednou po ránu vydali na liduprázdnou Playa Ventanas cestičkou v deštném pralese, potkali nosály, nad hlavou nám křičeli vyplašení papoušci, tak zničeho nic naše Anička povídá: „Mami, tati, tam křičí pračlověk!“ Začali jsme se smát, a přestali, až když nám nad hlavami v korunách stromů začala křičet tlupa vřešťanů pláštíkovitých.
Kdo je někdy slyšel, tak ví, jaký je to strašidelný vřískot. Z domu jsme je slýchali často, ale do zahrady si nikdy netroufli. Byla to úžasná podívaná…