Vzbudí mě neznáme zvuky a velký křik. Děti a Martin ještě spí. Vyjdu na terasu a vdechuji vůni slaného oceánu a džungle která nás obklopuje. Užívám si křik opic, ptáků a všech tvorů, které se právě probouzejí. Je to neskutečný zážitek…

Sejdu pár schůdků do zahrady kde rostou banány, papay a manga a najednou mi nad hlavou s obrovským křikem přeletí obrovské hejno zelených papoušků. Uvařím si kávu, posadím se na terase a pozoruji desítky kolibříků, které nalétávají do obrovských květů a ve vteřině zase zmizí. Není to sen – jsme opravdu v ráji…

Po snídani jsme se vydali prozkoumat pláž Playa Grande, Playa Ventanasa a Costa Palmera. Cestou jsme potkali jen dva nedočkavé surfaře a na pláži jich nebylo o nic víc.

Pláž dlouhá několik kilometrů byla téměř prázdná. Tady byli vlny obrovské a na dvou místech zákaz koupání, kvůli silným zpětným proudům. Došli jsme za nádhernou skálu, která se majestátně vynořovala z oceánu a před námi se objevila dlouhá, nádherná pláž lemovaná džunglí a kokosovými palmami a celá jen pro nás…

Nikde nebyla ani noha, jen oceán, džungle, my a kilometry dlouhé písčité pláže. Na pláž je zákaz vstupu po 19 hodině, kdy tam připlouvají obří mořské želvy, aby do písku nakladly svá vejce. Připadalo mi to jako bychom ztroskotali na pustém ostrově.