Kostarika - 1.díl

Poás a cesta do Guanacaste.

Vítejte v nádherné zemi plné deštných a mlhových pralesů, přírodních rezervací, magických sopek, exotických zvířat a rostlin, bílých písčitých pláží, které lemují břehy Karibiku a Tichého oceánu. Biodiverzita zdejší fauny a flóry je jedna z největších na světě – žije tu přes 900 druhů ptáků a tisíce dalších živočichů.

Naše cesta začala v San José, kde jsme strávili pouze jednu noc a hned druhý den po snídani vyrazili v půjčeném autě vstříc vstříc dobrodružství. Pokud nejste plážový povaleči a chcete Kostariku opravdu poznat a procestovat, tak se bez půjčeného auta sotva obejdete. Pozor ale! Půjčte si auto s náhonem na všechna 4 kola! Naše první zastávka a cesta vedla k jednomu z největších aktivních vulkánů na světě – sopce Poás. Stoupali jsme úzkou cestou nahoru a kolem nás rostla jen tropická vegetace. Když jsme došli k vyhlídkové plošině, byli jsme konsternováni překrásnou podívanou na tři krátery, kterým vévodí prostřední a největší z nich a na jehož dně probublává horká voda, která mění barvy a říká se mu chameleonské jezero.

Aktivní a nebezpečný je však nejmenší kráter z kterého proudí zápach sirovodíku, který je jedovatý a za chvilku nás rozkašlal. Maximální doba, kdy se můžete kochat nádhernou podívanou je 20 minut. My jsme vydrželi asi 15 minut, sešli dolů a zamířili k provincii Guanacaste u pobřeží Tichého oceánu, kde jsme měli půjčený dům na celou dobu našeho pobytu. Měli jsem před sebou cestu dlouhou cca 5 hodin – tedy podle navigace…

Když letíte na dovolenou v období dešťů, má to své výhody i nevýhody. Z vlastní zkušenosti můžu říci, že spíše výhody. Skoro žádní turisté, prázdné pláže, levnější ubytování i jídlo v restauracích.

Zatím jsme vždy měli štěstí, a když někde zapršelo, bylo to jen na krátkou dobu a pak vykouklo sluníčko. To ovšem nemůžu říci o naší cestě do Guanacatse na Playa Grande, kde jsme měli být v určený čas, aby nám Manuela předala klíče od domu, který měl být naším domovem v ráji. Chytil nás takový „slejvák“, že jsme nikdy nic takového nezažili, a to ani na Zanzibaru ve Stone Town, kde jsme se uličkami brodili nad kolena ve vodě. Takže si asi (ne)dokážete představit co se dělo. Z nebe se valili cáry vody, před námi se tvořili jezera a silnice se změnila v divokou rozbouřenou řeku. Obklopila nás černá tma a na krok nebylo vidět.

Z předpokládané doby příjezdu to bylo 8 hodin, nemluvě o tom kudy nás vedla navigace na cesty, které byli utopené v rozbouřené řece… a tady se vrátím k tomu půjčenému autu. Pokud se vydáte do Kostariky, půjčte si auto pouze s náhonem na všechna 4 kola! Je to naprosto nezbytné s ohledem na terén a cesty v celé zemi.

No dál to nebudu asi rozepisovat – cesta byla hororová a když jsem po osmi hodinách bloudění (auto řádně obalené bahnem) dorazili, spadl nám kámen ze srdce.

Už bylo po dešti, blízko burácel oceán, z džungle okolo nás se ozývali vzdálené zvuky a my měli v našem dočasném a nádherném domě prvního hosta a tím byl White nosed Coati aneb Nosál bělohubý – krásné přivítání…