Ten den jsem byla několikrát požádána o ruku neodbytným, údajně bohatým gruzíncem, který žil na Sibiři a v Poti měl u moře dům, ve kterém nás chtěl pohostit. (Nešlo se ho zbavit – pronásledoval mě dvě hodiny po městě a žádal Martina o mou ruku a vyprávěl mu i mě jak jsem krásná – řehtali jsme se tomu smíchy celé hodiny).
Také jsme se stihli opít s údajným vnukem Stalina, který nás hostil v jeho sklípku čačou, vínem, burčákem a na cestu nám vrazil demižon burčáku. Stihli jsme nakoupit na trhu a dojet taxíkem na dobrou večeři.
A tak jsme zakončili den. Opálení, odpočatí, vysmátí, a hlavně opilí… Nachvamdis Gruzie
