V zemi plné protikladů, dech beroucích hor, vrcholků Kavkazu tyčících se až do výšky přes pět tisíc metrů nad mořem, vás přivítají milí a pohostinní lidé .

My jsem se do Gruzie vydali v říjnu kdy byli teploty  okolo 15-20 °C, takže na cestování úplně ideální počasí. Mimo to příroda v tu dobu hýří nádhernými barvami podzimu a v tuto dobu tu pravděpodobně nepotkáte žádné turisty.

Letěli jsem z Berlína do Kutaisi kde na nás po příletu čekal náš bytný a odvezl nás kousek za město do malé vesničky do jeho domu. Tam nás přivítala jeho maminka která nám každé ráno a večer připravovala gruzínské dobroty jako Kchachapuri (chačapuri) – placka, chleba plněný sýrem, obrovská dobrota, Khinkali (chinkali) – knedlíčky plněné vším možným, Shaslik, Shulguni – typický slaný sýr nebo Churchkhelu (čurčelu) – gruzínskou sladkost která se vyrábí z ořechů, mouky a hroznové šťávy a vypadá jako vosková svíčka. Určitě toto vše ochutnejte i spoustu dalších gruzínských dobrot.

Kdo si však hlídá štíhlou linii, tak si v Gruzii jídlo nevybere. Gruzínská kuchyně je hodně kalorická. Co se týče slavného gruzínského vína  které se tu vyrábí pro nás netypickým způsobem už přes 8 000 let, tak nám tedy nechutnalo. Má opravdu zvláštní a pro nás nezvyklou chuť, stejně tak i  místní pálenka čača kterou vás všude budou chtít pohostit. Naše první cesta v Gruzii vedla do přímořského městečka Batumi, kde jsme strávili někaolk hodin v krásné botanické zahradě s výhledem na Černé moře. Poté jsme si prošli město a přístav , kde jsem si dali kávu a pozorovali ruch kolonády.